Miroslav Zikmund
Ing. Miroslav Zikmund, dr. h. c. | |
---|---|
Narození | 14. února 1919 Plzeň Československo |
Úmrtí | 1. prosince 2021 (ve věku 102 let) Praha Česko |
Povolání | spisovatel, scenárista, filmový producent, fotograf, novinář, filmový režisér, světoběžník, kameraman, publicista a cestovatel |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Témata | cestování, publicistika a filmová publicistika |
Ocenění | medaile Za zásluhy II. stupeň (1999) Cena ministra ŽP (2000) Artis Bohemiae Amicis (2002) Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (2014) |
Manžel(ka) | Eva Zikmundová (rozvedeni 1972) |
Partner(ka) | MUDr. Marie Macalíková (* 1942) |
Děti | syn Miroslav Zikmund ml. |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Miroslav Zikmund (14. února 1919 Plzeň[1] – 1. prosince 2021 Praha) byl český cestovatel, spisovatel, novinář, fotograf, kameraman, obchodník.[2] Procestoval 112 zemí světa a s Jiřím Hanzelkou natočili 4 celovečerní, 147 dokumentárních filmů a napsali kolem 20 knih, vydaných v celkovém nákladu více než 6,5 miliónů výtisků.[3]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do rodiny strojvůdce Antonína Zikmunda (* 11. července 1885 Volduchy ) a jeho manželky Magdaleny, rozené Voráčkové (*7. září 1893 Biřkov), v přízemním bytě v domě č. 31 v Úslavské ulici v Plzni, kde žili do roku 1927, než se přestěhovali do nově postaveného patrového řadového rodinného domu na Nepomucké třídě č. 113 (nyní na Slovanské třídě č. 135). Jeho dědeček Josef Zikmund (* 4. října 1839 Litohlavy) byl řezník a hospodský ve Volduchách na Rokycansku.[4][5] Základní školu Miroslav počíná navštěvovat v budově v Božkovské ulici č. 14. Do třetí třídy již chodí do nově zbudované Masarykovy obecné školy na Jiráskově náměstí. V září 1930 přechází na osmileté Masarykovo reálné gymnázium v Plzni na Klatovské třídě 51 (dnešní Pedagogická fakulta ZČU). O prázdninách v roce 1936 podnikl Miroslav svou první delší cestu s mladším bratrem Josefem (* 1920) a kamarádem Václavem na Podkarpatskou Rus, která byla v období první republiky součástí Československa.[6] Po maturitě v roce 1938 začal studovat Vysokou školu obchodní v Praze. Protože na počátku druhé světové války němečtí okupanti uzavřeli české vysoké školy, mohl ji ukončit až v roce 1946. Na škole studoval s Jiřím Hanzelkou, který byl jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich knih.
V letech 1947–1950 podnikl spolu s Jiřím Hanzelkou cestu do Afriky a Jižní Ameriky.[7] Celou tuto výpravu absolvovali společně vozem Tatra 87. Z této cesty bylo rozhlasem odvysíláno přes 700 reportáží. Na této cestě udělali velké množství fotografií a natočili množství filmového materiálu, jehož dokumentární cena je značná. Afrika byla tehdy pod nadvládou evropských koloniálních mocností. O komunistickém puči v Československu v únoru 1948 se dozvěděli v Belgickém Kongu, kde místní tisk věnoval události ve střední Evropě jen malou pozornost.[6] V libyjské Syrtě měla po sabotáži jejich tatrovka havárii,[8] v Egyptě přenocovali na vrcholu Cheopsovy pyramidy, v Tanganice vystoupali na vrchol Kilimandžára, v konžském pralese se setkali s Pygmeji, z Kapského Města se přeplavili lodí do Buenos Aires, v Riu de Janeiru na pláži Copacabana se Zikmund málem utopil při koupání v moři,[9] v Ekvádoru, kde uvažovali o emigraci z Československa, se setkali s lovci lebek z kmene Šuárů.[6]
Podle Zikmunda byl svět v době jejich cesty do Afriky a Jižní Ameriky bezpečnější. Během africké cesty navštívili například Itálií ovládané Somálsko, které je na počátku 21. století zhrouceným státem nebezpečným pro cizince.[6] Nejnebezpečnější situaci v Africe zažili Zikmund a Hanzelka v Habeši, kde je přepadli lupiči.[9]
V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla v Praze Evou Maškovou (4. května 1932 – 11. listopadu 2020),[10] se kterou měl syna Miroslava (* 1955).[11][12][13] Toto manželství skončilo rozvodem v průběhu druhé cesty.[14]
Druhou cestu podnikli již s doprovodem ve dvou upravených nákladních vozech Tatra 805 v letech 1959–1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Při druhé cestě navštívili například Turecko, Sýrii, Pákistán, Indii, Cejlon, Barmu, Kambodžu, Indonésii, Japonsko nebo Irák. Zikmund později uvedl: „V málokteré zemi jsme se cítili tak dobře a tak bezpečně jako v Iráku.“[15] Během cesty po indonéských ostrovech se dostali až na Západní Novou Guineu, kterou Indonésie získala krátce předtím od Nizozemí a později anektovala. Při plavbě ze Sumatry do Japonska zažil Zikmund rovníkový „Neptunův křest“.[9]
V letech 1963–1964 procestovali velkou část Sovětského svazu od východu k západu, od Tiksi na severu Jakutska až po Pamír na jihu v Tádžikistánu.[16] Zikmund později uvedl, že běžní Rusové jsou zřejmě nejhodnější lidé na světě.[17] Dále projeli cesty Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu, Turkménie, Ukrajiny a Polska. Přivítáni byli na zaplněném Staroměstském náměstí 11. listopadu 1964. Nemohli navštívit Čínu, protože v 60. letech za vlády Mao Ce-tunga vypukla mezi Čínou a Sovětským blokem roztržka.[18]
V roce 1968 se postavil na stranu tzv. „reformních komunistů“, proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života.
Po roce 1989 začal znovu cestovat do zahraničí. V roce 1991 se vydal do Japonska, v roce 1992 do Austrálie a v roce 1994 na Nový Zéland. V roce 1996 se účastnil s dokumentaristou Milanem Maryškou expedice „Sibiř – peklo, nebo ráj“, ze které vznikl stejnojmenný čtyřdílný dokumentární cyklus. V roce 2000 podnikl cestu na Srí Lanku a Maledivy a také do USA.
V roce 1993 byla Zikmundovi a Hanzelkovi udělena za celoživotní dílo Cena E. E. Kische, v roce 1999 převzali z rukou českého prezidenta Václava Havla Medaili Za zásluhy II. stupně. Dlouhou dobu žil ve Zlíně a v roce 2014 mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. V témže roce dne 28. října mu český prezident Miloš Zeman udělil Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.
Na konci června 2021 patřil mezi 13 nejstarších mužů České republiky.[19] Zemřel v Praze dne 1. prosince 2021.[20][21] Urna s jeho popelem je uložena v hrobě na zlínském Lesním hřbitově. Akademický sochař Otmar Oliva je autorem náhrobku.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Celé dílo je napsáno společně s J. Hanzelkou (oba autoři si dokonce rovným dílem dělili i všechny honoráře)[22] a týká se výhradně jejich cest. Cestám je věnována také stálá expozice v Muzeu jihovýchodní Moravy ve zlínském zámku S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly, otevřená 30. listopadu 1996. V roce 2013 byla tato expozice přestěhována do bývalého areálu Baťových závodů (Svitu) a nově instalována v budově 14/15 Baťova institutu.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Afrika snů a skutečnosti 1. [s.l.]: Orbis, 1952. 262 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Afrika snů a skutečnosti 2. [s.l.]: Orbis, 1952. 286 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Afrika snů a skutečnosti 3. [s.l.]: Orbis, 1952. 296 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. S československou vlajkou na Kilimandžáro. [s.l.]: SNDK – Státní nakladatelství dětské knihy, 1954. 60 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Tam za řekou je Argentina. [s.l.]: Naše vojsko, 1958. 385 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Přes Kordillery. [s.l.]: Naše vojsko, 1957. 306 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Za lovci lebek. [s.l.]: Orbis, 1958. 270 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Mezi dvěma oceány. [s.l.]: Orbis, 1959. 354 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Jižní Amerikou. [s.l.]: SNDK – Státní nakladatelství dětské knihy, 1959. 350 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Obrácený půlměsíc. [s.l.]: SNPL – Státní nakladatelství politické literatury, 1961. 304 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Tisíc a dvě noci. 1967. vyd. Praha: Svoboda, 1967. 291 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav, Světadíl pod Himálajem. 1969. vyd. Praha: Svoboda, 1969. 376 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Zvláštní zpráva č. 4. [s.l.]: Lidové nakladatelství, 1990. 128 s. ISBN 80-7022-061-9.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Cejlon – ráj bez andělů. [s.l.]: Svoboda, 1991. 480 s. ISBN 80-205-0164-9.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav; SLOMEK, Jaromír. Život snů a skutečnosti. [s.l.]: Primus, 1997. 192 s. ISBN 80-85625-78-4.
- ZIKMUND, Miroslav. Modrý Mauritius... a přece Austrálie!. [s.l.]: Primus, 1999. 69 s. ISBN 80-86207-00-5.
- ZIKMUND, Miroslav; HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav. Sloni žijí do sta let. [s.l.]: Euromedia, 2002. 207 s. ISBN 80-242-0797-4.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Afrika kolem Tatry. [s.l.]: Carpe diem, 2002. 100 s. ISBN 80-86362-17-5.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Přemožení pouště. [s.l.]: Carpe diem, 2006. 60 s. ISBN 80-86362-71-X.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav; ŠVAŘÍČEK, Rudolf. Past na rovníku. [s.l.]: Livingstone, 2008. 446 s. ISBN 978-80-904021-1-9.
- HANZELKA, Jiří; STINGL, Miloslav; ZIKMUND, Miroslav; ŠVAŘÍČEK, Rudolf. Tamtamy času: Nová Guinea – svět, o kterém jste si mysleli, že už neexistuje. [s.l.]: Livingstone, 2002. 328 s. ISBN 978-80-7217-724-0.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Velké vody Iguazú. [s.l.]: Carpe diem, 2010. 120 s. ISBN 80-86362-07-8.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Legenda H+Z První cesta. [s.l.]: Jota, 2010. 351 s.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Legenda H + Z. [s.l.]: Jota, 2010. 356 s. ISBN 978-80-7217-798-1.
- HANZELKA, Jiří; ZIKMUND, Miroslav. Turecko. [s.l.]: Carpe diem, 2010. 80 s. ISBN 978-80-87195-16-1.
- ZIKMUND, Miroslav; HORKÝ, Petr; NÁPLAVA, Miroslav; KROC, Vladimír. Století Miroslava Zikmunda. [s.l.]: Jota, 2017. 434 s. ISBN 978-80-7462-754-5.
- Tisíc a dvě noci, 1967
- Sumatra, naděje bez obrysů, 1976 (ineditní edice)
- Živá Afrika, 1996, spolu s Hynkem Adámkem
Dále jsou autory velkého množství časopiseckých a novinových článků, přednášek, atd.
Film
[editovat | editovat zdroj]- Afrika I. – Z Maroka na Kilimandžáro (1952)
- Afrika II. – Od rovníku ke Stolové hoře (1953)
- Z Argentiny do Mexika (1953)
- Kašmír: Je-li kde na světě ráj (1961)
Kromě těchto celovečerních filmů natočili 147 dokumentárních, krátkometrážních či televizních filmů.
- 1965
- Darváz
- Do země dálné a nejbližší
- Jací jsou jaci
- Jenisej
- Křest mrazem
- Máj klepe na dveře
- Medvědí ledovec
- Město voják
- Není všechno zlato světa
- Neříkej velkolepý
- Pamír
- Půlnoční slunce
- Sibiřská nafta
- Slaná hora
- Směr západ
- Světoběžníci
- Ulak
- V zaaltajských horách
- Zkuste to s bidýlky
- Zlato dálného východu
- 1964
- Ať se stáří vydovádí
- Dobrou chuť, lidé zítřka
- Dravci nebo oběti
- Javanské solo
- Jezdí se vlevo, ale…
- Kdyby všichni bozi světa
- Kouzelníci z Asahi
- Kusamba loví v noci
- Lontar
- Město dvakrát zrozené
- Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka v Japonsku 1963 (TV seriál)
- Pravěk v rokli mrtvých
- Řasy nejsou brvy
- Tókio největší na světě
- 1963
- Bangka, loterie s dvojitou zárukou
- Bohyně chce krev
- Byl Bismark v Kašmíru?
- Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund v Sovětském svazu (TV seriál)
- Královské M
- Na stezce lovců lebek
- Pod sopkou Merapy
- Z bláta do louže
- 1962
- Cestou za Metuzalémy
- Čajová dresúra na Cejloně
- Dva póly Tirukunámalé
- Esala perahero
- Irácký Kurdistan
- Mezi svými
- S kamerou do Velkého Himálaje
- Skoupá perla Tamilů
- V moci ohně a bohů
- Vzkříšení sinhálské země
- Závod století
- 1961
- Cestou hrdinů
- Čarodějové na Dalu
- Epocha mladých ve Šrínagaru
- Jak daleko je z Cejlonu do Arizony?
- Jste moji starší bratři
- Město pod kamennou lavinou
- Mezi nebem a zemí
- Pod našimi okny
- Pozdrav z Pravarsenapury
- Řeka života
- Šikára, gondola asijských Benátek
- Umíte číst červíčky
- Velké prádlo
- Ve Šrínagaru straší
- Zač je datle v Iráku
- Zná Kašmír kašmírské šátky?
- 1960
- Beit el Lachne
- Cedry na Libanonu
- Haššaš
- Chán Šejchůn
- Na arabském trhu
- Nad zálivem Svatého Jiří
- Na prahu indického světadílu
- Návštěvou u beduínů
- Noria
- Pozdrav ze Středního východu
- Pozdrav z Halebu
- Sálim el Kerím
- 1955
- Býčí zápasy
- 1953
- Afričtí trpaslíci
- Lovci lebek
- V pravlasti kávy
- Zrození sopky
- 1952
- Lihovary v Argentině
- Motocykly v Quatemale
- Ostrovy milionů ptáků
- Za tučňáky, lvouny a velrybami
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Indie, Kašmír, 1960
-
Ekvádor, 1950
-
Peru, 1957, foto Eduard Ingriš
-
Peru, vor Kantuta, 1954, foto Eduard Ingriš
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Plzeň - U Panny Marie Růžencové 12. www.portafontium.eu [online]. [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Miroslav Zikmund - Hyde Park Civilizace | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ SKÁCEL, Petr. Zikmundova abeceda: Život slavného cestovatele od A do Z. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-02-11. Dostupné online.
- ↑ Miroslav Zikmund: Je mi jen pětadevadesát!. lideazeme.reflex.cz [online]. 2014-10-21 [cit. 2019-02-14]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O. (FDB.CZ), 2003-2019, Filmová databáze. Miroslav Zikmund. FDb.cz [online]. [cit. 2023-02-12]. Dostupné online.
- ↑ a b c d HRON, Lukáš. Miroslav Zikmund: Na stýskání nebyl čas, ale několikrát jsem se fakt bál. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-09-14 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online.
- ↑ KOBERA, Pavel. Hanzelka a Zikmund vyrazili před 70 lety. Archiv rozhlasu [online]. Český rozhlas, 21.4.2017 [cit. 21.4.2017]. Dostupné online.
- ↑ KOBERA, Pavel. Osudná Libye Hanzelky a Zikmunda. Český rozhlas. Český rozhlas, 2017-05-26. Dostupné online [cit. 2018-01-09].
- ↑ a b c VODIČKA, Milan. Miroslav Zikmund: Na své narozeniny jsem se málem utopil v Riu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2016-02-16 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Netrhat zelená jablka jako zralá. Sopranistka Eva Zikmundová slaví 85. narozeniny. Opera Plus [online]. Opera Plus, 2017-05-04 [cit. 2019-02-15]. Dostupné online. ISSN 1805-0433.
- ↑ JAROŠ, Jan. Jaký je film Století Miroslava Zikmunda?. Kultura21.cz [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online.
- ↑ Zemřela sólistka Národního divadla Eva Zikmundová. Manželce známého cestovatele bylo 88 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-11-01 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online.
- ↑ FUKSOVÁ, Jana. Tátovu nepřítomnost jsem nebral jako újmu, říká Miroslav Zikmund mladší. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2019-02-12 [cit. 2020-11-01]. Dostupné online.
- ↑ Jakub D. Kočí: Naši cestovatelé: Miroslav Zikmund
- ↑ "Hanzelka a Zikmund v Iráku". Česká televize. 9. dubna 2011.
- ↑ "Miroslav Zikmund (* 14. 2. 1919 Plzeň) – český novinář a cestovatel". Hedvabnastezka.cz.. www.hedvabnastezka.cz [online]. [cit. 2017-07-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-09-10.
- ↑ Běžní Rusové jsou zřejmě nejhodnější lidé na světě, tvrdil Miroslav Zikmund. Zoom magazin [online]. Dostupné online.
- ↑ Ponorkovou nemoc jsme nikdy neměli, vzpomíná cestovatel Zikmund. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2014-09-04 [cit. 2018-01-09]. Dostupné online. ISSN 1213-1385.
- ↑ ČSSZ: Století a starší důchodci dle věku, krajů a pohlaví za výplatní měsíc červen 2021
- ↑ Zemřel Miroslav Zikmund. Slavnému českému cestovateli bylo 102 let. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-12-02 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel Miroslav Zikmund. Slavnému cestovateli bylo 102 let. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-12-02 [cit. 2021-12-02]. Dostupné online.
- ↑ BAUER, Zdeněk. Století Miroslava Zikmunda (recenze). blog.abchistory.cz [online]. [cit. 2018-01-09]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. II., N–Ž / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 482 s. ISBN 80-85983-64-8. S. 301.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1133.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 762.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 814.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 567.
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
- Miroslav Zikmund : výběrová bibliografie. Plzeň: Knihovna města Plzně, 2019. 57 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88282-00-6. Archivováno 15. 2. 2019 na Wayback Machine.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Zikmund na Wikimedia Commons
- Osoba Miroslav Zikmund ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miroslav Zikmund
- Miroslav Zikmund v Česko-Slovenské filmové databázi
- Miroslav Zikmund v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Na obyčejné vzpomínání nemám čas, řekl Miroslav Zikmund v Českém rozhlase Dvojka 21. května 2014
- Dobré jitro – 27. 8.
- Miroslav Zikmund: “Při psaní vedu s Jirkou dialog“
- Miroslav Zikmund ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Zvláštní osud autorů Zvláštní zprávy – Pořad Českého rozhlasu Plus o životě Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda s důrazem na jejich Zvláštní zprávu číslo 4.
- Miroslav Zikmund v Hyde Parku Civilizace na ČT24 16.12.2017
- Čeští cestovatelé
- Čeští fotografové
- Čeští dokumentaristé
- Čeští cestopisci
- Čeští dobrodruzi
- Čeští spisovatelé literatury faktu
- Spisovatelé píšící česky
- Nositelé medaile Za zásluhy (Česko)
- Nositelé Ceny ministra životního prostředí
- Nositelé medaile Artis Bohemiae Amicis
- Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy
- Nositelé Stříbrné medaile předsedy Senátu
- Osobnosti československého protikomunistického odboje
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně
- Osobnosti na českých poštovních známkách
- Čeští století lidé
- Čestní občané města Plzně
- Lidé ze Zlína
- Narození v roce 1919
- Narození 14. února
- Narození v Plzni
- Úmrtí v roce 2021
- Úmrtí 1. prosince
- Úmrtí v Praze